krajka

Dnes jsou jako krajka označovány výrobky vzniklé různými technikami, ručně či za pomocí strojů. Rozlišovacím znakem je transparentnost a vzdušnost výrobku. Dle technologie se dělí krajky do několika skupin.

Krajka, jak už vyplývá ze jména, je textilní útvar umístěný původně na okraji textilie, na místa ohrožená tahem nebo třením. Krajka nejprve ukončovala okraj, např. z vytažených nití vznikaly zdobné střapce. Samostatné výrobky se posléze k okraji textilie přišívaly a vedle čistě praktické funkce získaly i funkci výzdobnou. Vkládaly se také mezi dvě textilie a vytvářely tak v ploše zdobný detail transparentní povahy. Nakonec se krajka kladla na plochu textilie celou svou plochou, bez ohledu na potřebu ukončit okraj textilie či vytvářet transparentní plochu. Takový přístup ke krajce byl jistě vyvolán materiálem krajky samotné i materiálem podkladové textilie. Krajky hedvábné, zlaté, stříbrné či z buiulonu se přišívaly zpravidla celou svou plochou na podkladovou textilii. Tou byly nákladné a reprezentativní tkaniny jako hedvábné samety, brokáty aj. V lidovém prostředí je takové uplatnění krajky doloženo od konce 18. století pouze při výzdobě dýnkových čepců či ženských kordulek.